Dnes je naší krásné holčičce pět měsíců a právě dnes se Theuška vrátila ze svého prvního většího výletu. Strávili jsme pět prosluněných dní v kouzelném Českém ráji, a ráj to opravdu je, na to vemte jed.
Náš čtyřnohý parťák Baddy nemohl chybět a aby nás nebylo málo, tak s námi jel i pár kamarádů se stejně starou dcerkou a dvěma jezevčíky.
Jako základnu jsme si vybrali chalupu u Bukovského rybníka, která leží nedaleko obce Sobotka, v srdci Českého ráje. Chalupa je ideální pro rodiny s dětmi. Nachází se na samotě a vede k ní prašná příjezdová cesta. Kolem chalupy se rozkládají jen louky a
lesy. A nemusíte se tedy bát, že vás při odpočinku bude rušit hluk projíždějících aut.
Pod chalupou se nachází ohniště a prostorná louka, kde můžete v klidu nechat pobíhat své ratolesti. Chalupa má jen čtyři apartmány a celkově zde panuje klidná atmosféra. Pan domácí je velmi milý a ochotně poradí, kam vyrazit na výlet. Další výhodou je také samovýčep piva :D.
První den po příjezdu jsme se museli posilnit v Sobotce na náměstí v místní restauraci a pak náš kočárkový gang vyrazil prozkoumat lovecký zámeček Humprecht. Humprecht leží na malém kopečku hned za obcí Sobotka a pohodlně se k němu dostanete s kočárkem. Když jsme se nabažili výhledů na zámek a okolí, odjeli jsme relaxovat na naše ubytko, protože druhý den nás čekal náročnější program.
Následujícího rána jsme si vychutnali snídani pod obří vrbou a vyrazili jsme směr údolí Plakánek. Auto jsme zaparkovali v obci Střehom, nedaleko krásné roubenné hospody. Kousek za hospodou leží neméně krásný mlýn, kde řádila Dorota Máchalová v pohádce S čerty nejsou žerty. Od mlýnu jsme pokračovali prašnou cestou, která nás dovedla k rybníku Obora, kde samotný Plakánek začíná. Z hráze rybníka se můžete kochat výhledem na okolní skály porostlé borovicemi. Baddýsek se kochal tak moc, až se mu podařilo skočit šipku do vody. Jelikož z vody není moc nadšený a na kamennou hráz se nemohl vyškrábat, musel jsem se nedobrovolně svlažit taky. Užili jsme si srandy a vyrazili po písečné cestě údolím. Z jedné strany vodní hladina a z druhé desítky metrů vysoké skály, zvětralé pozůstatky prehistorického moře.
Na tento výlet se vyplatí vyrazit brzy ráno. Vyhnete se tak pálícímu slunci a hordám cyklistů. Pěšinka je opravdu úzká, ale všichni cyklisté, které jsme potkali, byli ohleduplní a vždy jsme se v pohodě vyhnuli. Po asi třech kilometrech jsme uviděli naší cílovou destinaci, a to hrad Kost. Hrad je to velkolepý, nevýhodou ale je, že ani na nádvoří není vstup psům povolen. Prohlídku si tedy budeme muset nechat na jindy. Alespoň jsme se občerstvili na místní terase. My si dali pivko, psi dostali párek a Theuška mrkvičku. Oranžová je ještě teď 🙂 ale za ten její slastný výraz to stojí.
Další den jsme měli v plánu navštívit ikonický hrad Trosky. Počasí nám ale moc nepřálo a chvíli po našem odjezdu z ubytování začalo pršet. Po příjezdu k hradu stále pršelo, ale my jsme se nedali a urputně jsme tlačili kočárky do kopce po kamenité cestě. Není to nic moc, ale dá se to zvládnout. Déšť ale neustával, tak náš gang obsadil pár stolů v místní chatě, z které je úžasný výhled na okolí. Tedy za předpokladu, že neprší. Kamarád nakonec navrhl, že počká se psy a dětičkami pod střechou chaty a my ostatní jsme mohli vyrazit na průzkum hradu. Pod hradem dokonce funguje i psí koutek, ale někteří mazlíčci z této basy nadšení nebyli. Postupně jsme zdolali obě věže, Babu i Pannu. Hrad je to moc krásný, ale vstupné 160 Kč za osobu se nám zdá dost. Obzvlášť, když nedostanete ani výklad.
Jen co jsme slezli z hradu, přestalo pršet, a tak jsme se rozhodli, že tento den ještě vyrazíme na kratší průzkum Prachovských skal. Za vstup do Prachovských skal se také vybírá poplatek, a to 70 Kč za dospělého a 10 Kč za psa. Areál nabízí několik značených tras, které vedou buď po vrcholcích skal nebo v údolí. Obě možnosti nabízí krásné výhledy. Ještě je tu třetí možnost, a to trasa pro kočárky, ze které ale uvidíte jen stromy. Špatné to věru není, ale pokud se chcete projít s kočárkem po lese, nemusíte za to platit vstupné. My jsme ale měli naše prcky uvázáné v šátcích, a proto jsme z trasy pro kočárky odbočili a mohli si tak užívat krásných výhledů na skalní město. Protože jsme nebyli omezeni kočárky nezastavili nás ani schody, ani úzké průlezy ve skále.
Doporučujeme parkovat u Hotelu Pod Šikmou Veží, kde si můžete dát pivko nebo něco na zub a ke vstupu do skal je to z parkoviště jen kilometr. Nemusíte tak platit za oficiální parkoviště. Super den jsme zakončili super úžasnou večeří. Na ohni jsme grilovali hovězí steaky, které jsme pořídili na nedaléké farmě Havlíkův dvůr, kde chovají černé krávy plemene Angus. Po grilovačce jsme si užívali praskajícího ohně a oblohy poseté hvězdami.
Čtvrtý den jsme měli v plánu trasu od zámku Hrubá Skála k hradu Vajdštejn. Trasa tam i zpět měří okolo sedmi kilometrů a až na několik stoupání není nikterak náročná. S kočárky, se psy a v letním horku ale dá zabrat. Odměnou za námahu jsou vyhlídky na typické skalní veže. Cestou vás tu budou rovněž provázet staleté buky, které v parných dnech poskytují úlevu před sluncem. Trasu lze zvládnout jak pěšky, tak i na kole. My si ale na kola s Theuškou budeme muset ještě pár let počkat :). U hradu Valdštejn funguje jediné občerstvení, nabízející klasické české šlágry: klobása, grilovaný hermelín, smažák a pivo. Říkali jsme si, že by nebylo od věci, kdyby na podobných místech nabízeli také třeba saláty nebo domácí bagety. Není nad to dát si smažák a hrany a spláchnout to pivem, když je 30 stupňů ve stínu.
Samotný Valdštejn pro kočárky moc není, my jsme ale zvládli některé schody přeskákat nebo kočárek přenést. Vstupné bez průvodce stojí 70 Kč, hafani platí dvacku. Alespoň tak se to píše na oficiálním webu. Realita na místě byla ale jiná. Za dospělé chtěli 110 Kč, lumpové. Když projdete celým areálem hradu až na konec, můžete z vyhlídky na skále, kromě nádherné okolní krajiny, pozorovat také hrad Trosky.
Pátý den našeho výletu nás čekala jen cesta domů, ale aby nebylo loučení tak smutné, trochu jsme odbočili z trasy a na oběd se zastavili v Hájence. Ano, v té Hájence, kterou tak proslavily nadčasové příběhy Bohumila Hrabala. Dát si zde kančí se šípkovou omáčkou nebo se zelím je prostě nutnost. Dokonalou tečku nad krásným výletem udělaly snad nejlepší lívance s borůvkami a zakysanou smetanou, které jsme v životě jedli.
Pokud budete váhat, kam vyrazit na prodloužený víkend, Český ráj můžeme jen doporučit. Na své si tu přijdou jak rodiny s dětmi a psy, tak adrenalinoví nadšenci nebo obdivovači historie. Krásných míst je tu tolik, že jsme zde rozhodně nebyli naposledy.
travel & lifestyle blog 