Miminko jsme sice plánovali, ale přesto, když jsme v Toledu kupovali těhotenský test (hezký suvenýr, že?), na kterém se následně objevily dvě čárky, byli jsme oba dost překvapení. Příval štěstí vystřídal pocit strachu z toho, jak to všechno zvládneme. Měli jsme před sebou ještě dva a půl měsíce cestování, spaní pod stanem a trekování v horách.
Velkou výhodou naštěstí bylo, že jsem se od samého začátku těhotenství cítila dobře. Nevolnosti se mi vyhnuly velkým obloukem a když nebudu počítat mé nezadržitelné záchvaty smíchu, které následně střídaly stavy lítosti (většinou způsobené tím, že projíždíme francouzskými vinicemi a já si nemůžu dát víno), nepoznala bych, že jsem v jiném stavu.
Přesto jsme chtěli mít jistotu, že je vše v pořádku, a proto jsme se rozhodli, že pojedeme z Holandska „na otočku“ domů do Čech na vyšetření. To už jsem byla v druhém měsíci.
S paní doktorkou jsme samozřejmě naší cestu konzultovali, dostali jsme od ní „požehnání“ a protože bylo vše v pořádku, mohli jsme pokračovat dál směrem na sever. Čekal nás poslední měsíc ve Skandinávii, kam jsme se těšili asi nejvíc.
V Norsku jsme chtěli hlavně hodně trekovat. Výstup na Trolltungu jsme nakonec nepodnikli, ale vynahradili jsme si to výšlapem na stolovou horu Preikestolen, na jejímž vrcholu jsme stanovali. Měli jsme ten nejkrásnější ranní výhled na fjord.
Naší trasu jsme ale museli trochu poupravit. Zkrátili jsme sever Norska a vynechali Finsko a Pobaltí. Lofoty jsme celkem obrečeli, ale doufáme, že se tam jednou podíváme…to už nás bude pravděpodobně o jednoho více 
.
Když nad tím tak uvažuji, nemohla jsem si lepší začátek těhotenství přát.
Na cestách, na čerstvým vzduchu, v lesích, v horách, u oceánu, s čistou hlavou, ale hlavně společně s Fildou a Baddym. Protože společně strávený čas s těmi, které milujete je to nejcennější, co můžete mít .
Někdy je fajn mít plány do budoucna, ale my jsme čím dál víc přesvědčeni o tom, že je lepší tolik neplánovat a hlavně vždy poslechnout své 
travel & lifestyle blog 