S Ráďou jsem se seznámila před pár lety ve Varsu na Nikita snb kempu 
Zatímco já od té doby považuji, za svůj největší progres sjezd červené sjezdovky na Klínovci 
, Ráďa vyrazila v zimě pracovat, jako instruktorka rovnou do Japonska!
Jestli je Japonsko opravdu tím freeridovým rájem se můžete dočíst v rozhovoru
První otázka, která mě hned napadá je, proč zrovna Japonsko?
Tak to je jednoduchá odpověď. Japonsko ať se to nezdá je proslavené nejlepším prašanem na světě. Minimálně každý druhý snb/ski film má záběry z tohoto ráje. Já jsem byla na ostrově Hokkaido přesněji v Niseku – Hirafu. Strávila jsem zde skvělé 2,5 měsíce.
Jaké podmínky musí člověk splňovat, aby mohl dělat instruktora snb v Japonsku a jak probíhala tvoje příprava před odletem?
Pro práci instruktora jsem potřebovala mít sponsored visa. Podmínkou pro jejich získání bylo odučených min. 36 měsíců. Každá země má, ale jiné podmínky např. polovina instruktorů v naší škole byla z Austrálie, kteří mohou mít working holiday visa, která pro ČR nejsou dostupná. Příprava nebyla žádná. Jen spousta papírování a sbalení se na cesty.
Z jakých národností se skládali tvoji klienti, byli mezi nimi i Japonci?
Klientela byla převáženě z Číny, Austrálie a také Thajska. Japonců bylo kupodivu malé množství. Zajímavé bylo učit klienty, kteří viděli sníh poprvé v životě 🙂
Jak probíhal tvůj pracovní týden, měla jsi i nějaké volno na cestování?
V případě, že nebyla peak sezóna (Vánoce, Nový rok, Čínský nový rok) jsme měli jeden den v týdnu volno. Po domluvě s operačním odd. jsme si mohli vyžádat více dní volna dle naší potřeby.
Jak se ti jezdilo na japonských sjezdovkách?
V místě, kde jsem byla, nejsou sjezdovky tak vysoko jako jsme zvyklí v Evropě. Vleky jsou zde trošku zastaralé, ale stále funkční. Počasí se tu mění hodně rychle. V jednu chvilku svítí sluníčko a za pět minut je neskutečná vánice, že nevidíte ani na krok. Bez lyžařských brýlí se tu určitě neobejdete.
Oblast, kde jsem byla, je vyhlášená ježděním mimo sjezdovky – v gatech. Tam si člověk užije nejvíce toho prašanového řádění. Vidíte tu jak se dospělí doslova mění v děti a sjíždějí každý volný nepoježděný kousíček, aby si vzali tu „svoji“ lajničku – odpoledne už jen stěží najdete nedotčené místo.
Poprvé jsem tu zažila, že když napadne i jen pár centimetrů nového sněhu, tak se tu ráno stojí fronty na tzv. early bird – vleky se standardně otvírají v 8:30, ale po zakoupení early již v 8:00 což znamená cca dvě jízdy, kdy si dáte svojí první lajnu.
Velké lákadlo, které pro mě zůstává i do další sezóny, je neaktivní sopka, která se tu také sjíždí. Měří 1898m a jmenuje se Mt. Yotei. Výstup trvá 4-6 hodin a jezdí se i uvnitř kráteru.
A je opravdu Japonsko tím freeridovým rájem, jak se říká?
Tato sezóna nepatřila v Japonsku k nejsilnějším přesto úhrn sněhu byl kolem 6 m (při běžné zimě je tu kolem 16 m), ale i tak to pro mě byl velký zážitek.
Byla to pro tebe pozitivní zkušenost?
Určitě. Jednak jsem poznala spoustu nových a zajímavých lidí a potvrdilo se mi, že ježdění v prašanu je prostě nejlepší 🙂
Prozradíš nám svoje další plány? Kam se chystáš teď?
Nyní mě čeká 2,5 měsíce poznávání a prozkoumávání další vysněné země a to Nového Zélandu.
Co ti chutnalo nejvíce z vyhlášené japonské kuchyně?
V Japonsku si můžete dát jakékoliv jídlo a neuděláte chybu, všechno je vynikající (to patřím mezi velké vybíravce). Japonci jsou přeborníci přes sladké – zmrzlina a čokoláda jsou opravdu skvělé. Tradiční polévka Ramen a samozřejmě klasické sushi opravdu stojí za to vyzkoušet. Japonsko je také proslavené vynikající whiskou, která patří mezi velké konkurenty skotské whisky.
travel & lifestyle blog 